Budu ti vyprávět příběh, který tě může rychle uspat. Někteří lidé dokáží usnout okamžitě, zatímco jiní malou chvilku čekají, než se dostanou do říše snů. Zívnutí,   Jáchyme. Jen přemýšlím, kdy bude pro tebe nejlepší jít spát - hned teď nebo před koncem příběhu ...

Kdysi dávno žil malý králík Roger, který opravdu chtěl usnout, a zrovna nemohl.

Králík Roger byl stejně starý jako ty. Ani starší, ani mladší, byl přesně stejně starý jako ty, Jáchyme. Měl radost ze stejných věcí jako ty, rád si hrál a měl rád legraci. Nejradši by zůstal celý večer vzhůru a místo spaní si hrál.

Všichni jeho sourozenci každý večer snadno usnuli, hned jak je maminka Králičice zahnala do postele. Ale králík Roger ne. Jen tak ležel a myslel na to, co by chtěl dělat místo spaní. Mohl by být venku, hrát si v trávě a jen tak běhat, až bude tak unavený, že už vůbec nebude moci běhat.

Roger si často hrál celý den v parku  a klidně přitom usnul na houpačce. Okamžitě. Protože se houpal dopředu a dozadu, dopředu a dozadu, pomalu a uvolněně.

Králík myslel  na to,  jak  si obvykle hraje a byl z toho  ještě víc unavený. Ale to jen do chvíle kdy maminka králičice zavolala "Rogere, okamžitě spát!"

Všechny zvuky, které bylo slyšet, Rogera a tebe, Jáchyme, docela uspávaly. Už skoro spal, ani nevěděl  jak blízko spánku doopravdy je. Představa vás obou jak spíte, byla jasnější a bližší s každým dechem, každou chvilkou.

Tu noc Rogerovi sourozenci usnuli ještě rychleji než obvykle, zatímco on ležel a přemýšlel jak usnout. Ležel a přemýšlel o všem, co by ho mohlo zrovna teď unavit, o všech věcech, po kterých je obvykle unavený a ospalý. Všechno hraní a spaní a vůbec všechno, co králíka i tebe obvykle unaví.

Ale nic z toho králíkovi Rogerovi nepomohlo, a tak se rozhodl s tím něco udělat. Tatínek Králík spal, ale maminka Králičice byla ještě vzhůru a tak si  s ní Roger šel popovídat. Maminka navrhla Rogerovi i tobě, abyste vzali všechny otázky a myšlenky, které se vám honí hlavou, a dali je do krabice u postele.

"Zítra, až se vzbudíš, budeš mít odpovědi na všechny svoje otázky a budeš plný energie, ale teď, teď usni," řekla maminka Králičice s jistotou v hlase.

"Někdy to trvá trochu déle, ale vždycky nakonec dostaneš odpověď na každou otázku a myšlenku, kterou dáš do krabice," řekla maminka Králičice. Roger a ty to právě teď děláte. Je to velmi uvolňující a uklidňující pocit, mít volnou mysl a být připravený usnout.

Potom maminka navrhla, že byste se mohli společně jít podívat na Strýčka Zívala. Strýček Zíval je ten nejlaskavější kouzelník na světě a bydlí zrovna na druhé straně louky.

"Strýček Zíval zcela určitě pomůže vám oběma usnout," řekla maminka Králičice.

Tak všichni souhlasíte, že půjdete navštívit Strýčka Zívala, který by vám pomůže usnout. Na cestě ke dveřím králík Roger přemýšlí o všech případech, kdy už mu Strýček Zíval pomohl. Rogera i tebe uspal pomocí svých kouzelných zaříkavadel a svého kouzelného spacího prášku už tolikrát. A teď se to stane znovu.

Protože Roger si byl jistý, že usne, řekl ti,  Jáchyme, že bys taky mohl usnout,  hned, ještě než příběh skončí. Protože Roger ví, že příběh dopadne dobře a nakonec budete oba spát.

Roger i ty už jste na dobré cestě usnout. Postupujete dolů po úzké pěšince, dolů ke Strýčkovi Zívalovi. Dolů po té cestičce, kterou Roger zná tak dobře. Šel tudy už mockrát. Jen jít dolů, dolů a dolů... Tak je to správně... Dobře.

Když králíček Roger a maminka Králičice nějakou chvíli šli, potkali Ospalého Šneka s domečkem na zádech.

"Kam jdete?" ptal se Ospalý Šnek zvědavě.

"Jdu navštívit Strýčka Zívala" řekl králík Roger. "Protože mně pomůže usnout. Jak to děláš ty, když chceš usnout?" zeptal se Roger.

Po krátké přestávce, kdy si odpočinul, řekl hodný Ospalý Šnek, že to tajemství je uklidnit se a dělat všechno pomaleji. Jít pomalu, tak pomalu. Ještě pomaleji. Myslet pomalu, dýchat pomalu a klidně, pomalu a klidně, prostě zpomalit.

"Mně to vždycky funguje", řekl Ospalý Šnek.

"Děkuju ti, zkusím to," řekl králík Roger.

Ten hodný Ospalý Šnek řekl tobě, Jáchyme, že při tomto příběhu snadno usneš. Každou chvíli. Jen tomu nech volný průběh.

Roger nechal Ospalého Šneka a pokračoval v cestě ke spánku.

"Když tak o tom přemýšlím, zdá se mi, že je dobrý nápad zvolnit tempo, jak povídal Ospalý Šnek, " řekl Roger.

Začal jít pomaleji a pomaleji a dělal menší krůčky. A současně začal dýchat hlouběji a pomaleji, cítil se ještě víc unavený a taky cítil, jak je uvolňující, když se všechno zpomalí. Roger byl víc unavený a čím víc byl uvolněný a klidný, tím víc byl unavený a čím víc byl unavený, tím víc byl uvolněný, oba jste už moc unavení, zívnutí. Tak je to.

Roger a maminka Králičice postupovali pomalu po úzké cestičce dolů ke Strýčkovi Zívalovi na druhé straně louky. Po chvíli potkali krásnou a moudrou Zamhouřenou Sovu. Seděla na malé větvi u cestičky, která vedla dolů ke Strýčkovi Zívalovi.

"Ahoj Zamhouřená Sovo. Jsi chytrá a proto bych byl rád, kdybys mi teď pomohla usnout. Pomůžeš mi?" zeptal se Roger.

"Samozřejmě ti teď pomůžu usnout," odpověděla Zamhouřená Sova. "Ani nepotřebuješ slyšet celé moje povídání, můžeš už každou chvíli spát. Cítíš se klidně a uvolněně a můžeš dělat co ti řeknu. Hned. Spát. Jde jen o to se uvolnit. Teď si lehni. Za malou chvilku budu chtít, abys uvolnil různé části svého těla. Je důležité, abys dělal co ti řeknu a jen se uvolnil, " řekla.

Zamhouřená Sova je chytrá, proto budu dělat co mi řekne, myslel si Roger.

Uvolni svoje chodidla, Jáchyme. Oba s Rogerem dělejte co vám říká Zamhouřená Sova a uvolněte chodidla.

Uvolni svoje nohy, Jáchyme. Oba s Rogerem teď uvolněte obě nohy.

Uvolni celou horní část těla, Jáchyme. Ty i Roger to teď udělejte.

Uvolni svoje paže, Jáchyme. Nech je ztěžknout jako kamení. Králík i ty, oba to teď udělejte.

Teď uvolňuješ svoji hlavu a necháváš ztěžknout svoje víčka, Jáchyme, jen je nech odpočívat. Roger a ty jste teď hluboce uvolnění. Necháváš svoje víčka těžká, tak jako když usínáš.

Potom Zamhouřená Sova řekla "Nech celé svoje tělo ztěžknout. Tělo máš tak těžké, že cítíš jako by padalo dolů na zem. Padalo dolů, dolů, dolů. Tak jako listy když padají dolů, pomalu dolů, dolů, pomalu dolů ze stromu, jsou unášené větrem, jen je nech padat dolů, pomalu dolů na zem. Pomalu dolů, dolů, dolů. Právě teď. Tvoje víčka jsou tak těžká."

"To bylo dobré," řekl Roger, hned cítil jak je unavený. Velmi unavený. Právě teď. Tak unavený, že skoro usíná, zívnutí. Cítí se tak klidně jako těsně před tím než usne.

Králík Roger byl rozhodnutý jít ke Strýčkovi Zívalovi, a tak pokračoval v cestě, i když už byl moc ospalý. Roger přemýšlel o tom, co ho učil Ospalý Šnek, kráčet pomalu a klidně a pomalu dýchat.

Roger si všimnul, jak unavený je, už si chtěl jen lehnout a spát. Ale já si teď nemůžu lehnout a spát, myslel si králík Roger. A taky jsem slíbil mamince Králičici, že teď půjdeme dolů ke Strýčkovi Zívalovi a usneme.

Po chvilce chůze došli k zahrádce Strýčka Zívala. Venku pře domem byl velký nápis "Každého uspím". Ano, to je pravda, myslíš si. Dokonce už se cítím unavený. Ta jeho kouzla už mě uspávají.

Když došli ke dveřím, viděli malou cedulku. Stálo tam " Pokud jste opravdu připraveni usnout, zaklepejte na dveře." Roger cítil, že je unavený a rozhodl se, že je opravdu připravený usnout. Zaklepal na dveře.

Strýček Zíval otevřel dveře a byl rád, že  vás vidí, tebe, Rogera a maminku Králičici.

"Vítejte, kamarádi," řekl Strýček Zíval. "Zřejmě byste chtěli trochu pomoct s usínáním!.

"Ano," odpověděl Roger, zívnutí. "Rád bych abys nás uspal. Mně a  Jáchyma."

Strýček Zíval vyndal svou velkou tlustou knihu se spoustou kouzel, která dokáží, aby králíci i lidé usnuli, aby byli šťastní, aby byli hodní, hodní právě tak akorát, a aby je ostatní měli rádi. "Stejně jako tebe," řekl Strýček Zíval. A taky vyndal svůj mocný, kouzelný a neviditelný spací prášek, který působí, že králíci i lidé usnou hned, jakmile je tím práškem někdo posype.

"Když teď vyslovím kouzlo a posypu tě neviditelným spacím práškem, je důležité, abys šel hned domů a rovnou do postele. Okamžitě. Usneš už cestou domů nebo hned v posteli. To kouzlo i spací prášek jsou mocné a vždycky účinkují a ty teď rychle usneš."

"Vždyť já chci usnout a spát dobře celou noc," řekl Roger s jistotou.

"Dobrá, teď ti to přečtu," řekl Strýček Zíval a začal číst mocné kouzlo, které způsobí, že Roger i ty usnete.

Zatímco počítáte, symbolicky sypejte neviditelný spací prášek na dítě a kolem něj.

Tři ... dva ... jedna ... ospalý co nevidět, ospalý právě teď, už jsem ospalý...

"A teď by bylo nejlepší, abys odešel," řekl strýček Zíval, "protože usnout můžeš velmi brzy! Tvoje víčka jsou těžší a těžší, s každým nadechnutím jsi víc a víc unavený a uvědomíš si, jak snadné je usnout. Taky budeš usínat rychleji a spát lépe každou další noc. Každou noc usneš lépe" řekl vám Strýček Zíval, "Nezáleží na tom, jestli teď máš oči otevřené nebo zavřené. Jen budeš dvakrát tak unavený."

Oba zívli, zívnutí, zdvořile poděkovali a šli s maminkou Králičicí domů.

Roger si říkal, jak dokážu dojít celou cestu domů a neusnout? Jsem tak unavený a chci spát, zívnutí, tak unavený, že už chci být v posteli a poslouchat jak kolem mě zní šeptání spát, spát. Všechny zvuky pomalu odplouvají pryč, když usínáš, řekl Roger.

Dali se na cestu, krok za krokem, nohy stále těžší a těžší. Tak unavení, tak unavení, zrovna tak jak Strýček Zíval řekl, jsou pořád víc unavení.

Po chvíli znovu potkali krásnou a moudrou Zamhouřenou Sovu. Zamhouřená Sova řekla králíkovi Rogerovi "Vidím, že jste opravdu unavení, Jáchyme, a že oba velmi brzy usnete."

Roger byl velmi ospalý, pomalu kývnul hlavou, řekl ano a cítil, že Zamhouřená Sova má pravdu.

Už určitě brzo usnu, myslíte si.

"Dobrou noc," řekla moudrá Zamhouřená Sova. Ty teď zavíráš oči a zíváš, zívnutí.

Králík Roger pokračoval domů do postele. S každým krokem byl víc a víc ospalý. Toužil po své teplé útulné posteli a chtěl tam spát, spát tak příjemně jak se teď cítíš ty, pohodlně spát. Čím víc Roger myslel na svoji postýlku, tím víc byl ospalý a čím víc byl ospalý, tím víc toužil po svojí posteli doma, a kvůli tomu byl dvakrát tak ospalý. Můžeš kdykoliv usnout .

Po malé chvíli potkali zase Ospalého Šneka s domečkem na zádech. Ospalý Šnek se sotva posunul od té doby, co se naposledy viděli. Je velmi pomalý, myslel si Roger, ten musí snadno usínat.

Ospalý Šnek byl ospalý, a stěží si Rogera všimnul, když ho králík míjel.

"Už brzy usneš, že?" řekl Ospalý Šnek.

"Ano, jsem tak unavený, že už jen chci zavřít oči. Už se vidím jak spím," odpověděl Roger Ospalému Šnekovi. Ponoř se hlouběji do spánku a taky znovu zavři oči a usni, zívnutí.

Králík Roger byl teď tak unavený, že sotva zvedal nohy, tak unavený, tak unavený. Ale přesto jste oba,  Roger a ty, Jáchyme, pokračovali domů a ještě hlouběji do spánku.

"S každým nadechnutím jsem víc a víc unavený," řekl si Roger. Víc a víc unavený. Brzo budu doma, tak ospalý, že už nemůžu udržet otevřené oči.

S každým nadechnutím jsou oči těžší a těžší a už se zavírají, zívnutí. Víčka jsou těžká jako kamení, těžká, těžká, tak těžká.

Králík Roger uviděl svůj domov. Konečně, myslel si unavený králík, který byl už dvakrát tak unavený. Teď oba usneme a budeme dobře spát celou noc, Jáchyme.

Roger přišel ke dveřím a byl tak unavený, že je nemohl otevřít. Tak moc jsem unavený, myslel si Roger a zívnul, zívnutí.

Když byl konečně doma, uviděl své sourozence a tatínka Králíka, jak leží ve svých postelích a spí. Roger šel pomalu ke své postýlce. Tak unavený, tak unavený, zívnutí.

Když byl v posteli, myslel na to, co mu Strýček Zíval řekl: Zítra oba usnete ještě rychleji a budete spát ještě líp než teď.

Maminka Králičice ho jemně pohladila a řekla dobrou noc, velmi unavený Jáchyme, zívnutí.

"Ano, zítra usneš ještě rychleji, jaká úleva," řekl ti Roger a znovu zavřel oči aby se dobře vyspal.

Teď když Roger usnul, je řada na tobě taky spát, tak jak on spí právě teď. Protože když může králík Roger usnout, tak ty můžeš taky.

Dobrou noc.